O knize: 1986 / Nejpozoruhodnějším rysem příběhu „Bez vyhlášení války“ je, že V. Kondratenko o sobě píše nejméně. Již v prvním týdnu války byl redakcí novin vyslán do nejžhavějšího bodu Jihozápadní fronty - do trojúhelníku Luck, Rivne, Dubno, kde probíhala nejzuřivější tanková bitva v počátečním období r. východní kampaň. Právě tam, v zalesněných a bažinatých povodích řek Styr a Goryn, se tři mechanizované sbory pod velením generálů D.I. Rjabyševa, K.K.K.K.K.K.K.K.K.Feklenka pokoušely na příkaz velitelství nejen zastavit, ale také porazit nejmocnější Kleistovu tankovou skupinu Brzy po návratu do redakce z vícedenní tankové bitvy se ocitl v centru jedné z nejkrvavějších bitev na Pravobřežní Ukrajině - v oblasti ​​​​​. obec Podvysokoye, kde se uzavřel obkličovací kruh 6. a 12. armády Začátkem srpna byl zveřejněn Dekret prezidia Nejvyšší sonet SSSR o udělení Řádu rudého praporu 99. pěší divizi. Jednalo se o první velkou vojenskou jednotku v Rudé armádě, která během Velké vlastenecké války získala tak vysoké vyznamenání. Její čin spočívá v tom, že za svítání 23. června náhlým a rozhodným úderem osvobodila Przemysl, který byl den předtím zajat nacisty, a spolu s městským bojovým oddílem sovětské komunistické strany držela to na několik dní. Vydrželo, dokud po kapitulaci Lvova nebylo sovětské velení nuceno vydat rozkaz opustit město a prorazit se na východ Téměř měsíc se za těžkých bojů vynořila z obklíčení a poté, co provedla a šestisetkilometrový nálet podél nepřátelských zadních linií, nakonec se spojil se sovětskými jednotkami v oblasti Vinnitsa. V dobách nejtěžších zkoušek, kdy byly naše jednotky nuceny ustupovat pod údery přesile nepřátelských sil, nabyly bojové zkušenosti 99. pěší divize zvláštního významu a mohly se stát příkladem odvahy a nepružnosti. Politické ředitelství Jihozápadní fronty proto okamžitě vytvořilo brigádu spisovatelů a novinářů a vyslalo ji na Pravý břeh s úkolem vyprávět v tisku a v rozhlase o výkonu zbraní osvoboditelů Przemyslu. Do této slavné tvůrčí brigády byl zařazen i vojenský zpravodaj V. Kondratenko. Živě a působivě vypráví v knize „Bez vyhlášení války“ o dlouhém a bolestném pátrání po legendární 99. divizi za nekonečného bombardování, v podmínkách přerušené komunikace podél řeky. silnice Čerkaské a Kirovogradské oblasti, kterými se proháněly Kleistovy tanky, které už prorazily, a výsadkáři-sabotéři opuštění Luftwaffe. Teprve čtvrtý den měl spisovatelský tým to štěstí, že našel ostatky slavné 99., která svedla nerovný boj v oblasti obce Podvysokoe na okraji lesa. Jeho poslední bitva, jak se čtenář dozví o čtyři desetiletí později z knihy „Zelená brána“ účastníka těchto událostí, Jevgenije Dolmatovského. Ale o tom válečný zpravodaj Viktor Kondratenko tehdy samozřejmě nevěděl. Jednoduše načrtl obrázek v předvečer této bitvy, jak se mu vtiskl do paměti.